25.06.2020 (Zdroj: Genus.cz 6/2020)
Poklepy na základní kameny a jiné oficiality bývají překvapivě často zbaveny své škrobené formálnosti různými odchylkami od scénáře a výpadky techniky, které jim teprve dodají hřejivý lidský rozměr. Již jsem zažil, že se páska přetrhla ještě před přestřižením, byla umístěna na nesprávný konec objektu, chyběly nůžky nebo se ztratil hlavní střihač... Šotek ceremoniářů se vyřádil i během slavnostního plnění a zavírání časové schránky v základním kameni projektu RoSa, bydlení pro seniory v centru Liberce.
RoSa je jedním ze tří synergických kamenů multifunkčního bytového komplexu vyrůstajícího na místě bývalých Montážních závodů. Vize architekta Radima Kousala ve finále vytvoří novou polyfunkční součást širšího centra Liberce naproti sídlu kraje.
Prvním počinem je již probíhající výstavba Rezidence Nábřeží, bytů určených k prodeji do osobního vlastnictví. Developerem je RS-investing s.r.o., což je dceřinka akciové společnosti Regionální stavební CZ, která tuto část výstavby realizuje. Druhým projektem jsou družstevní byty Oaza v centru, za kterými stojí SBD Sever. Konečně třetím projektem, ke kterému byl v úterý položen onen základní kámen s časovou schránkou, je Rezidence RoSa, určená pro seniory. Tu staví KASTEN s.r.o. Má být dokončena v březnu 2022.
Celý projekt je pozoruhodný hned z více důvodů. Tím hlavním je příslib návratu života do centra města. Přestavba bývalého areálu Montážních závodů je založená na konceptu tak zvaného nového urbanismu a naplňuje nejnovější trendy, jako je omezení růstu města, realizace města na krátké vzdálenosti, sociální a generační rozmanitost, snížení potřeby cestování a dopravy, pestrost veřejných prostranství.
Bude zde park, náměstí, ulice s nábřežím osázená lipami a platany, to vše vytvoří tradiční městské prostředí s návazností na přirozené trasy pohybu lidí centrem města. Architekt Radim Kousal vysvětluje: „Toto je zde jeden z prvních projektů, ne-li projekt první, kdy město přestaví brownfield v centru na obytné bloky, přičemž citlivé propojení historie a současnosti, tradice a lidské zkušenosti s městským prostředím, vytváří jedinečnou příležitost pro tuto výstavbu. Od začátku jsem měl vizi, že částí toho projektu by mohl být dům pro seniory, aby bydlely všechny generace pospolu. A to se díky paní Ježkové splnilo.“
Anna Ježková je developerka netradičních projektů a zakladatelka neziskové organizace RoSa, kterou založila v roce 2012 spolu s Alešem Kocourkem. RoSa je investorem libereckého tak trochu jiného domu pro seniory, ve kterém senioři samostatně žijí v bytech různé velikosti a dům jim zajišťuje nejen nezbytný servis, ale podporuje nejrůznějším způsobem jejich aktivní stáří a komunikaci s jejich potomky. Oblíbený je například tělocvik seniorů s vnoučaty. V současné době má RoSa rozpracované další tři projekty v regionálních městech a v Praze.
Anna Ježková připomíná: „Naším cílem není jen vytváření budov adaptovaných pro seniory, ale to, aby v nich vznikala živá společenství. Forma je sice důležitá, ale pro nás je mnohem důležitější obsah. Tedy aby senioři byli sociálně integrovaní, aby zůstávali ve městech, měli cíl kam jít, jak žít.“
„Těšíme se, že i v Liberci vznikne RoSa jako místo živé, otevřené a přitom bezpečné inspirativní prostředí,“ uzavírá Anna Ježková. První centrum RoSa funguje již od roku 2014. Bylo vybudováno přestavbou brownfieldu v pražských Kobylisích a všech jeho 108 bytů je stále obsazeno. Součástí komplexu je i komunitní centrum RoSa.
Anna Ježková figuruje i v řadě dalších projektů. Je například spolumajitelkou firmy Atkins a Langford Development s.r.o. a členkou správní rady Geoparku Ralsko a ředitelkou jeho nadačního fondu. K sociálním projektům došla přirozeným vývojem, vzpomíná: „Studovala jsem ve Francii, starala se o kvadruplegika a shodou okolností jsem od roku 2004 spolupracovala s Červeným křížem při přípravě domovů pro seniory, kteří byli postiženi povodněmi.“
V Libereckém kraji žije asi sto tisíc seniorů a kapacity domovů pro klidné stáří tomu neodpovídají, takže kraj takovéto aktivity jen vítá. Jisté kroky podniká i Liberec. Primátor Jaroslav Zámečník k tomu říká: „My nechceme brát RoSe klienty, ale doplňovat se navzájem jinými typy domů. Například teď plánujeme dům pro seniory v Zeleném údolí, což je tedy trochu odlišný koncept než RoSa."
Dobrou zprávu má primátor i pro budoucí obyvatele domu RoSa: "Tady v centru se budeme společně s Libereckým krajem snažit, abychom dobudovali co nejdříve náplavku, rádi bychom to v příštím nebo popříštím roce odstartovali, aby domy tohoto projektu byly u nábřeží a naplnila se vize architekta Kousala."
Na rychle rostoucí budovy trojlístku projektů na místě bývalých Montážních závodů se s uspokojením dívá také hejtman Martin Půta, pro kterého má staveniště i jistý symbolický význam, vysvětluje: "Já se na to staveniště dívám z okna kanceláře a v dobách největší deprese z koronaviru to pro mě byla taková naděje, protože i v týdnech největších omezení se tu stále stavělo. Stavba roste opravdu skvěle a možná vypadá ještě lépe než na vizualizacích.“
Historku s velmi vypečeným zavíráním časové schránky jsem si nechal na závěr. Jejími patrony se staly samé zajímavé a výjimečné osobnosti. Posuďte sami: Anna Ježková, zakladatelka neziskovky RoSa, hejtman Martin Půta, primátor Jaroslav Zámečník, Věra Vohlídalová, iniciátorka novostavby Krajské vědecké knihovny a její první ředitelka, Vlasta Zahradníková, budoucí první obyvatelka rezidence RoSa (shodou okolností v Montážních závodech kdysi pracovala), Irena Jirásková, bývalá vedoucí MIC Liberec a předsedkyně Rady starších v komunitním centru Kontakt, Eva Březíková, první ředitelka Hospodářské komory Liberec, Alois Čvančara, emeritní ředitel Severočeského muzea v Liberci (ten se jako jediný ze zdravotních důvodů ceremoniálu neúčastnil), Jiří Drda, emeritní primátor Liberce, Oldřich Matouch, spoluobjevitel vakcíny proti vzteklině lišek, Jaroslav Honců, bývalý trenér Dukly Liberec a reprezentace ČR v lyžování, Stanislav Doubrava, ředitel Naivního divadla, a František Dáňa, emeritní ředitel Divadla F.X. Šaldy.
Patroni do schránky vložili mnohdy velmi zajímavé aretefakty. Naši potomci v ní naleznou například knihy napsané klienty pražského centra RoSa, fotografii z návštěvy prezidenta V. Havla v Krajské vědecké knihovně, medaili nejlepší pracovnice Montážních závodů, ročenku Hospodářské komory, vydanou před dvaceti lety k výročí 150 let této instituce, ročenku Severočeského muzea v Liberci, ročenku Divadla F. X. Šaldy, ročenku Liberce z roku 1991, keramickou lišku a informace o vakcinaci proti vzteklině, vlajku Dukly a skleněný symbol MS 2009, knihu k sedmdesáti letům Naivního divadla Liberec a tak dále. Poslední předměty se do malého trezoru již nechtěly ani vejít.
V okamžiku, kdy byla schránka poprvé zamčena, se přišlo na to, že nebyla vložena slavnostní podpisová listina. Po menším zápolení s klíčem byla schránka otevřena a doplněna. Ale v okamžiku, kdy již byl trezorek pečetěn silikonem, přišel Martin Půta s návrhem vložit pro potomky roušky. To bylo všemi nadšeně schváleno a schránka musela být tedy opět otevřena... Původní článek naleznete zde.